Potřebujeme přimět evropskou civilizaci, aby měla děti

31. Prosinec 2015

MUDr. David Rumpík, gynekolog a porodník, je ředitelem Kliniky reprodukční medicíny ve Zlíně a předsedou Sekce asistované reprodukce České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Ve svém příspěvku, který přednesl na odborné konferenci „Svoboda, soukromí, prosperita“ v Praze, se věnoval problematice klesající porodnosti v Česku a v Evropě a hledání způsobů, jak tomuto negativnímu vývoji čelit.

Pane doktore, je známo, že počty narozených dětí se u nás a ve většině evropských zemí dlouhodobě snižují. Jaké to má příčiny?

Je to problém celé naší euroamerické civilizace. Jako gynekolog tvrdím, že ideální doba na početí prvního dítěte je mezi 20–25 lety. V loňském roce (2014) jsme však překonali dosti nešťastný rekord, a to v tom, že poprvé od roku 1918 přesáhl průměrný věk rodičky 30 let. Tento nový rekord je samozřejmě špatný, protože je to o 10 let později oproti normě.

Takže ženy začínají rodit později než v minulosti. Vadí to tolik?

Zatímco u mužů se tvoří nové spermie prakticky až do smrti, žena má všechna vajíčka hotová už při svém narození. To znamená, že když má žena 45 let, tak i její vajíčko má 45 let, zato spermie má 1–3 měsíce. Tudíž 40letá žena už má velice malou šanci, že otěhotní. Pokud například máme pacientku v cyklu asistované reprodukce, tak po 40 letech s jejími vlastními vajíčky je úspěšnost léčby zhruba 10–15 procent. A dnes v tomto věku značné procento žen teprve zakládá rodinu.

A co muži?

Mají mnohem méně spermií než v minulosti, takže dnes již hovoříme o 25 procentech párů v Evropě, které jsou neplodné. To znamená, že jeden ze čtyř párů neotěhotní bez pomoci lékaře. Muži i ženy se na neplodnosti podílejí přibližně stejnou měrou. U mužů pozorujeme výrazný pokles spermiogramu. Když jsem studoval na medicíně, tak byla norma počtu spermií v jednom mililitru 80 milionů. V roce 1990 snížila Světová zdravotnická organizace tento počet na 40 milionů v jednom mililitru, v roce 2000 proběhla další revize, kdy se snížila norma na 20 milionů a v roce 2010 proběhla poslední revize normy WHO, která hovoří jen o 15 milionech spermií na mililitr. Všechno se to ale týká pouze euroamerické civilizace. Co se na tomto poklesu podílí, přesně nevíme. Jsou to civilizační faktory, životní prostředí, kvalita ovzduší, kvalita vody, telekomunikační smog…

Co z toho vyplývá?

Pokud by tento pokles počtu spermií pokračoval stejným směrem, úplně jednoduchým proložením této křivky, dojdeme do doby, kdy norma bude čistá nula. Vychází to někdy kolem roku 2060 až 2070. Máme krásný termín v asistované reprodukci, kdy hovoříme o roku Velké spermatické nuly.

Vidíte nějaké řešení?

Těžko se vrátíme do pravěku, abychom měli děti ve věku 12 až 14 let. Evropské výdobytky určitě nezahodíme. Jsou tady dvě možnosti: propopulační politika a reprodukční medicína. Tyto dvě věci dohromady jsou jediné, které nám mohou alespoň trochu zvýšit šanci na přežití našeho druhu.

Vy osobně asi máte blíž k tomu druhému…

V dnešní době funguje v Česku 40 klinik asistované reprodukce. Jenom za loňský rok jsme provedli asi 34 tisíc cyklů umělého oplodnění. Mezi nově narozenými dětmi jsou u nás už asi 3–4 procenta těch, které byly počaty asistovanou reprodukcí. Ve srovnání s některými zeměmi, jako je třeba Belgie, jsme na tom stále ještě špatně. V některých zemích Evropy se rodí až 10 procent dětí, které byly počaty umělou reprodukcí.

O co by se měl snažit stát?

Již dva roky jsem předseda naší odborné společnosti a neustále se snažíme naším politikům vštípit myšlenku, že se mají věnovat tomu, aby lidé měli děti. Uvedl bych tři náměty: novomanželské půjčky, podpora sítě firemních školek a jeslí a zatřetí vytvoření fungujícího systému levných startovacích bytů pro mladé lidi. Je to trošku návrat k socialistickým myšlenkám, ale bohužel je to asi jediná varianta jak naší Evropské civilizaci pomoci k tomu, aby měla děti.