Jiří Hojgr: Za co – aneb 17. listopad 2019

19. Listopad 2019

V souvislosti s výročím 17. listopadu mě nechtěně napadají slova písně Tomáše Kluse „Za co Pane Bože za co, nechals nás se napálit?“  A proč právě tato slova? Odpověď na otázku je možné nalézt v celé řadě faktů, odpovědí a postojů od čelních představitelů České republiky až po jednotlivé občany.

Začněme u prezidenta České republiky, který své postoje vyjadřuje dlouho a konzistentně. Lidé, kteří nejsou jeho slepí podporovatelé a nechápou jeho „světoborné“ názory a nápady, jsou napadáni a osočováni lžemi prezidenta a jeho mluvčího. Pro ilustraci je plně dostačující výběr kamarádů pro udělení státních vyznamenání k 28. říjnu a selekce pozvaných hostů. A 17. listopad? Ten prezident neoslaví žádnou akcí jím pořádanou, ale „zapálí si svíčku a zavzpomíná“. Na co asi? (A svíčka bude z Ruska nebo z Číny?) Ten prezident, u něhož racionální diskuzi na téma výkonu funkce prezidenta České republiky téměř znemožňuje aktuální zdravotní stav.

Dalším představitelem je premiér a vláda České republiky.  Pro vládu a oslavu tohoto výročí je jednou ze stěžejních akcí otevření nové stálé expozice Národního muzea věnované českým a slovenským dějinám 20. století. Co dodat? Snad pouze celou situaci dokreslující fakt, že předseda vlády Babiš na den 17. listopadu odjede na Slovensko. Zřejmě proto, aby v restauraci U obuvníka mohl s dalšími spolupracovníky a pracovníky bývalé StB zavzpomínat na staré časy. Tak jako každý třetí Čech, který zažil sametovou revoluci, a v současné době si myslí, že za komunistů bylo lépe. Třemi slov: “To je strašné!“. Nejen strašné, ale vystihující marasmus a přízemní myšlení a uvažování.

A komunisté, nyní přejmenovaní na KSČM, kteří jsou oporou menšinové vlády ANO a ČSSD a pevnou součástí „hlasovací mašiny“ v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, získávající, za ústupky a posluhování menšinové vládě, rostoucí vliv na vládnutí a toleranci jejich názorů a výroků ze strany vládní koalice. Jak jinak si vysvětlit, že poslanec, místopředseda Mandátového a imunitního výboru, taktéž místopředseda KSČM Stanislav Grospič si může dovolit výrok: „Já bych poprvé řekl, že základní premisa z našeho pohledu je, že se nejednalo o okupaci. Vstup vojsk tehdejší Varšavské smlouvy byl nešťastný…“, „a zhruba 150 mrtvých spoluobčanů to byly vesměs oběti dopravních nehod“. K tomu Vojtěch Filip předseda ÚV KSČM a místopředseda PSP ČR se stále drží stanoviska Výkonného výboru KSČM z roku 1998. Nejvíce ho trápí, že „neblahé události 1968“ poškodily myšlenku socialismu a přispěly ke ztrátě důvěry v komunistickou stranu, usilující prý o sociálně spravedlivější společnost. A se soudruhem Grospičem si prý „promluví“. Soudruh Filip (též spolupracovník StB – Falmer) dále dodává, že se nejednalo o okupaci, protože jsme měli vlastní armádu. Armádu, jejíž řadu objektů zabrala okupační vojska SSSR a kterou řídili dosazení všemocní a o všem rozhodující poradci Sovětské armády.

Tomáš Klus ať mi promine parafrázi dalších slov jeho písničky na: „za třicet let v pr.eli“.

Ing. Jiří Hojgr,
místopředseda Strany soukromníků České republiky