Soukromník si musí na politiku čas udělat !!!!!

Soukromník si musí na politiku čas udělat !!


Možná bychom mohli začít tím, že soukromník je člověk, který z principiálních důvodů nechce být článkem organizačního systému nějaké firmy, jejíž majitele ani nezná a nezná ho ani jeho nadřízený. Živnostník se chce zkrátka postarat sám o sebe a nést všechny důsledky svého konání, ať už jsou pro něj kladné či naopak. Je to životní styl.

Se zaměstnanci se soukromník většinou snese, a to i přesto, že se na soukromníka nevztahuje nárok na placenou dovolenou. Nevztahuje se na něj nárok na přestávku v práci. Přestane-li pracovat, nic nevydělá. Musí-li soukromník v rámci státní subordinace navštívit úřad, pak v této době opět nic nevydělává. Musí-li jít na pohřeb nebo v lepším případě na svatbu nebo se stěhuje a nebo se dokonce musí postarat o děti, opět nic nevydělává. Povětšinou vždy, když živnostník nepracuje, nevytváří hodnoty a proto je zřejmě spravedlivé, že ani neinkasuje peníze. Mezi soukromníkem a jeho zaměstnancem i přes tuto diferenci bývá nejčastěji vztah harmonický a vyvážený. Důvodů pro toto souznění je mnoho, nejsilnějším je výhodnost toho vztahu, tedy to, že se jednoduše vzájemně potřebují.

Není možné ale přehlédnout, že vztah mezi soukromníkem a jeho zaměstnancem stát systematicky narušuje. Ruší ho nejen např. vysokou mírou kogentnosti zákoníku práce, rozdílností délky promlčecích lhůt, ale především tím, jak jen zdánlivě diskutuje nad odlišností jejich odvodů zákonného pojištění a třeba nad existencí výdajových paušálů. Tento vztah stát ruší také tím, že např. zaměstnancům stále neřekl, že zdravotnictví není zadarmo .... Výsledkem takto vyvolávané rivality, která se systematicky aplikuje i na jiné skupiny obyvatel, je v poslední dekádě nejčastější výsledek voleb 50:50. Vedlejším produktem je pak i osobnostní složení zvolených „orgánů“, totiž nikomu nevadící, nekonfliktní a neambiciózní suchar, který chce ve své funkci jen a jen přežít.

Proto by měl o moc soupeřit i soukromník. Nebude-li soupeřit vůbec, opět prohraje. Prohrát v boji není ostuda, ale prohrát kontumačně, to už ostudou zavání. Soukromník se ke své škodě boje v posledních letech příliš nezúčastňuje, říká, že nemá čas na schůzování, musí prý vydělávat. Prohraje-li ale v této době opět kontumačně, nemůže se divit, že ho sestup do nižší soutěže tentokrát už nemine. A o to nám soukromníkům jde : Nesestoupit do nižší třídy.