Společnost v kocovině. Lidé začínají chápat, kam jsme se dostali

02. Květen 2017

V jednom z výzkumů si ODS s podporou Soukromníků prakticky dotáhla na sociální demokraty a je tak třetím nejsilnějším uskupením. Co to pro vás znamená?

Pokud se ptáte na mou reakci na jeden konkrétní výzkum, pak má odpověď bude překvapivě kategorická – neznamená to pro nás nic. Praxe ukazuje, že konečná čísla se od těch předvolebních liší, a to někdy i dost podstatně. Zkrátka, pořád platí stará pravda, že zajíci se počítají až po honu. V jednom ale podle našich zkušeností výzkumy neselhávají – poměrně přesně vystihují změny v názorové hladině veřejnosti.

A pokud vezmeme onen zmíněný výzkum jako střípek celé mozaiky vývoje posledních týdnů či měsíců, pak už to začíná být velmi zajímavé. Ukazuje se, že reálná politika současné vlády začíná štvát stále více lidí. A evidentně nejde jen o živnostníky a podnikatele.

Ono naštvání, o kterém hovoříte, ale přichází až po třech a půl letech. To je docela dlouhá doba na procitnutí…

Zase tak dlouhá ne. To nejhorší vláda „odmakala“ až v poslední třetině. Když se zavádělo kontrolní hlášení, mnoho lidí to ani neregistrovalo – nerozuměli tomu a možná i věřili, že jde opravdu primárně o boj proti podvodníkům. Zpozorněli až v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb, která už přinesla reálná výsledky v podobě zdražení zboží a služeb a krachu těch nejmenších živnostníků. Ti, pro něž je svoboda podnikání důležitou hodnotou, pak nepřijali ani plošný zákaz kouření bez ohledu na potřeby hospodských a jejich zákazníků. Všechny pak určitě štvou čísla hovořící o tom, jak bobtná stát – je jasné, že více úředníků znamená větší výdaje. Idea silného státu, který zasahuje do všech myslitelných oblastí regulacemi, zákazy a příkazy patří do zcela jiné doby. Do té, která skončila před 28 lety.

Proč se ti, jak vy říkáte probuzení a naštvaní, obracejí právě na ODS s podporou Soukromníků?

Možná to bude znít neskromně, ale myslím, že právě Soukromníci byli ti, kdo velmi intenzivně brojili proti praktikám této vlády – od demonstrací přes iniciaci ústavní stížnosti ohledně kontrolního hlášení až po aktivity s nádechem recese. Velký kus práce v tomto směru z pozice parlamentní strany udělali rovněž občanští demokraté.

Navíc je tu jistota předvídatelnosti. My jsme stavovská strana, je tedy naprosto zřejmé a jisté, že živnostníky, malé podnikatele, jejich zaměstnance a rodinné příslušníky máme na prvním místě. A také ODS svým postoji a programem jasně ukazuje, o co jí jde – o stát, který je úsporný, netlačí se tam, kde ho není potřeba, a především vytváří podmínky pro to, aby lidé mohli v klidu podnikat a pracovat. Spojení sil pak znamená nejen logické propojení dvou názorově blízkých subjektů, ale také novou energii pro boj za to, aby daně neprojedl stát či nevysály společnosti napojené na veřejné finance.  

V minulých volbách se k hnutí ANO podle odborníků přiklonila i část podnikatelů, potažmo pravicových voličů. Myslíte, že se teď vrátí zpět?

Pokud dobře vzpomínám, tak výzkumníci, kteří se tehdy ptali mezi voliči hnutí ANO, sečetli, že zhruba 30 procent dříve volilo pravicové strany. Netroufám si říct, zda právě oni se vrátí zpět či zda dokonce budou volit ODS podporovanou Soukromníky. Spíš bych se ptal po důvodech, proč ti, kdo jsou, dejme tomu, napravo od středu, dali tehdy svůj hlas hnutí Andreje Babiše. Nechci být za chytráka, který navíc moralizuje, ale myslím, že prostě naletěli. Až později jim došlo, že řídit stát jako firmu neznamená efektivně hospodařit s daňovými výnosy, a že ono úderné „Nekecáme, makáme“ ani zdaleka negarantuje, že se vybuduje něco, z čeho budou mít prospěch daňoví poplatníci.

Do jaké míry podle vás ovlivňují klesající důvěru vládě spory mezi premiérem a ministrem financí, které vyvrcholily prohlášením Bohuslava Sobotky, že vláda podá demisi?

To vyhrocení přišlo až v posledních týdnech, takže aktuální průzkumy to asi příliš neovlivnilo. Navíc je to nepovedená tragikomedie se stupidním scénářem. My se netajíme tím, že Andrej Babiš jakožto člověk, který se do svých rukou snaží koncentrovat ekonomickou a politickou moc, je pro nás nepřijatelný. Leckdo by tedy očekával, že ze současného sporu vrcholícího slovy o demisi máme radost. Jenže to by nesmělo být tak očividné, že vše je jenom o předvolebním boji. Ti, kdo rukou společnou a nerozdílnou připravili sérii zákonů zadupávající nejen svobodu podnikaní do země, se teď snaží očistit a získat lepší pozici do kampaně…