Úvaha nad současnou politickou situací – důvody, následky, východiska a řešení

10. Duben 2018

Předesílám, že tento dokument není oficiální stanovisko Strany soukromníků České republiky. I když se určitě nevychýlím z dlouhodobého politického směřování naší stavovské strany.

Důvody současné „krize“ po ukončení jednání ANO a ČSSD

Jsem přesvědčen, že by bylo chybou hledat v této současné roztržce nějaké hluboké, politologicky obtížně definovatelné důvody. To proto, že ani ANO, ale ani ČSSD nejsou vizionářských, hlubokých a strategických myšlenek schopny. Andrej Babiš je všechno možné, ale určitě není politikem, který při prosazování svého záměru vidí na šachovnici 3 tahy dopředu. Nemá tedy ty schopnosti, které dělají z politika státníka. Stejně jako v podnikání řeší vše silou. Svého spojence z ranního jednání klidně večer urazí a dehonestuje, pokud to potřebuje. Dokáže i několikrát denně měnit názory a považuje to za normální. V úřadu předsedy vlády je už dostatečně dlouho na to, aby i člověk, který pozoruje politické dění jen okrajově, pochopil, že státnické politiky není schopen. Celý život se takto chová a myslí si, že i tentokrát bude úspěšný, aniž by měnil moresy. Velmi se ale obává plných náměstí a vadí mu, že v Bruselu mu připomínají, že je sice premiér, ale bez důvěry. Uvidíme, jak to ohodnotí voliči v příštích volbách. Pokud stejně nebo ještě lépe, tak je jasné, že žijeme v zemi, která si nic jiného nezaslouží.

Jan Hamáček je se vší pravděpodobností jedna z největších nadějí ČSSD pro „znovuzrození“. To ale za předpokladu, že neudělá nějakou zásadní chybu. V tomto případě zatáhl za ruční brzdu na poslední moment. Jsem ale přesvědčen, že důvodem, že z toho vycouval v ten moment, už nebyl počet ministerstev, ale zmapování názorů v ČSSD dva dny před sjezdem, který by mohl být divoký. ČSSD není hnutí, které vzniklo minulý týden. Zvenku se zdá, že krach jednání způsobil jenom spor

o ministerstvo vnitra. Dle mne Babiš ani na chvilku nad předáním vnitra ČSSD neuvažoval. Tím dokázal, že svoji záchranu jako trestně stíhaného člověka vidí přes tento resort. Ten obsadí jen svými lidmi, kteří musí vymyslet, jak ho zbaví trestního stíhání. Nebyl jsem pod stolem, ale myslím si, že Jan Hamáček pochopil, že být ve vládě s trestně stíhaným premiérem s minulostí u StB, který ovládá ministerstvo vnitra a ještě mít za krkem podporu KSČM, je přes čáru. A tak si řekl, kdo „uteče“, ten vyhraje. Výsledkem je ale i to, že pan Zimola nesplnil úkoly od Zemana a Babiše. Jeho smutek po jednání byl upřímný a nelíčený. Takto cítím důvody, kterým někteří říkají vládní nebo politická krize. Ta je tady ale už od vyhlášení výsledků parlamentních voleb.

Co je možné očekávat dál?

Andrej Babiš už moc variant řešení nemá. Samozřejmě za předpokladu, že se nehodlá zbavit funkce premiéra tím, že navrhne prezidentovi za sebe někoho z ANO, čehož se obávám. Zbývá mu jednobarevná vláda za podpory KSČM a Okamury. Na počet mandátů je to pohodlná většina. Šel by ale do rizika, že u mnohých poslanců ANO je SPD nepřijatelná a ani KSČM některým „nechutná“.

Na evropské půdě KSČM levičákům vadí daleko méně než Okamura, který je pro mnohé evropské představitele nepřijatelný. Na zbylých parlamentních stranách – ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátech, STAN a ČSSD (celkem 85 mandátů)- bude záležet, jestli udrží svůj dosavadní postoj a jestli se některá z nich nenechá nalákat Babišem do pasti. Pokud vydrží, je hodně reálné, že předčasné parlamentní volby budou současně s volbami do Evropského parlamentu někdy v květnu 2019. Velmi důležité je, aby komunální a senátní volby v říjnu 2018 proběhly „samostatně“ bez ohledu na to, jaká je v republice situace s vládou. Z úst mnohých politiků teď často zaznívá, že vláda s důvěrou musí být co nejdříve.

Opět tvrdím, že tento stav soukromníkům a jejich rodinám vyhovuje. Babiš s důvěrou by pokračoval v rychlém schvalování zákonů proti nám a dorazil by to, co nestihl minule. Vláda s důvěrou vedená Andrejem Babišem je to nejhorší, co by mohlo nejen soukromníky, ale i náš stát potkat.

Rudolf Baránek