Petr Bajer: Živnostníci do továren. Mají úředníci zadání?

15. Březen 2019

Alespoň 65 000 úředníků musí do továren a pomoci s výkonností postupně znárodňovaného průmyslu. Takový pokyn vydala na konci roku 1948 vláda, v té době již zcela nepokrytě ovládaná komunisty. Proč o této epizodní kapitole našich dějin, která navíc stejně nevyšla podle záměru rudých režiséru, mluvím zrovna teď? Protože podobné snahy zasahovat do svobodné vůle a jednání nevybíravou formou jsme svědky i nyní. Jen dobové kulisy jsou trochu jiné.

Ti, kdo mají zanechat své „zbytečné, národu neprospívající činnosti“ a pomoci nestíhajícím montovnám, jsme my – živnostníci, soukromníci. To, že úřady pod taktovkou dirigentů ze Strakovy akademii, jdou po živnostnících a malých podnicích s razancí dříve nevídanou, je všem zainteresovaným zřejmé dlouho. Mně k sepsání těchto řádku přimělo několik podnětů. Sešly se prakticky v jeden okamžik vytvořily až neuvěřitelně jasnou mozaiku.

Prvním střípkem je zkušenost Jiřího Soukupa. Do jeho provozovny, kde má prodejnu a servis jízdních kol, zavítala Česká obchodní inspekce. V duchu hesla, že kdo hledá, ten najde, si kontroloři na svůj chleba vydělali – mezi zbožím našli osm reflexních pásek v celkové hodnotě 280 korun, ke kterým chyběly informace o skladování, čištění a používaní a označení shody. A jak to dopadlo? Podnikateli přišla lejstra, v nichž stálo, že obviněný spáchal přestupek, a tudíž mu je udělena pokuta 2 000 korun. Taková zkušenost vám chuť do podnikání určitě trochu pokazí…

Druhý případ je přímo má osobní zkušenost: kontrola v naší provozovně zabývající se výkupem druhotných surovin. Úředníci zkontrolovali vše, co mohli. A našli. Na jednom dokladu byla v kolonce jiná výkupní cena. Ne, nešlo o podvod – koneckonců druh vykupovaného materiálu byl uveden správně – jen pracovník, který se celý den nezastavil, zapsal jednotkovou cenu materiálu, který byl v ceníku hned v sousední kolonce. Prostě chyba. A za ty dnes malý podnikatel zaplatí mnohem více, než by zdravý rozum velel. V našem případě zněl účet ve formě pokuty na 50 000 korun…   

S třetím příběhem se přímo na mě, jako předsedu Strany soukromníků České republiky, obrátil Martin Z. Jeho celé jméno znám, ale raději ho uvádět nebudu. Píše, že pochází z rodiny živnostníků, po škole se ale rozhodl pro práci ve státní správě. A nestačil se divit – a to teď nemluvíme o údivu nad byrokracií, nepružností a nekompetentností. „Jsem doslova šokován tím, jak to tady funguje. Na vlastní kůži jsem zažil zastrašovací praktiky některých úředníků vůči daňovým subjektům. Někteří úředníci jsou vyloženě závistiví, nikdy nepodnikali, někteří jinde ani nepracovali a vůbec neví, jak to funguje v praxi. Jde ale o to, že celý systém je špatný. V podstatě ani sami úředníci nevíme, jak má daňový subjekt řádně plnit své daňové povinnosti. Metodiky zpracovávají lidé, kteří nikdy správu daní nedělali. Nikdo mi pořádně nevysvětlil, jak mám správně svou práci dělat…, “ stojí v textu. K tomu není nutné nic dodávat…

No a posledním, čtvrtým dílem skládačky, je zjištění, že finanční správa přiznávala odměny za přísnost. Ten, kdo měl výsledky, si k platu pořádně přilepšil. Zní to hezky, ale z interních směrnic, které mají média k dispozici, je patrné, že tato forma motivace nebyla zase tak čirá a průzračná. Stojí v nich třeba toto: „Cílová odměna bude přiznána zaměstnanci za podmínky, že částka vedoucí ke změně odpočtu bude rovna nebo vyšší než 12 milionů korun.“ Ten, komu se to povedlo, mohl inkasovat prémii až 25 000 korun. Nechutné. A hlavně, podle odborníků na daňové právo jde o nelegální přístup hraničící s trestným činem…

Myslím, že každému už je obrázek vzniklý spojením všech těchto střípků do mozaiky jasný. Tak si ho pojďme i bez příkras pojmenovat – centrálně řízená mašinerie, která má za cíl likvidovat či alespoň demotivovat živnostníky a malé podnikatele, kteří se do konceptu státu jako jedné firmy moc nehodí. Starají se totiž sami o sobe, na státě nejsou nijak závislí, a tudíž mohou myslet a jednat tak, jak chtějí. A to je to, co je plánovačům světlých zítřků trnem v oku. Takže pokud zavřou své provozovny a pomohou v montovnách, bude to ideální řešení. Ale jen pro těch pár, co zrovna hýbou děním z křesel ve vládě. Pro všechny ostatní to bude ztráta – a možná i nevratná. Co tedy s tím? Dívat se pozorně, nazývat věci pravými jmény. A hlavně to nenechat být. Pořád jsou nějaké volby. A všechny jsou důležité.