Ladislav Linek: Adventní zamyšlení

19. Prosinec 2018

Všichni, kdo alespoň někdy čtou mé články a příspěvky vědí, že chci vždy rozebrat aktuální téma nebo událost a reagovat pak jasným vyjádřením. Vesměs pragmaticky, někdy i trochu radikálně uvést toto na pravou míru, tedy alespoň podle mne. A že se těch událostí na nás opět v poslední době sesypalo, jak Slováci říkají, neúrekom. 
Od vyšetřování podvodu na MMR související s agenturou Czech Tourist, přes to, jak jihočeský Ken odvolává další ředitele nemocnic, až samozřejmě, a především po nekonečný příběh kauz našeho premiéra. A od jeho věčných lží, které se mění každým novým rozhovorem a každým záběrem televize. Kauza Babiše mladšího pak už překročila všechny potenciální zážitky, které se mohou udát v některé ze středoafrických diktatur nebo venezuelských telenovelách. Nechci rozebírat to, co už bylo rozebráno. Únos, Krym, Protopovov, Protopopová, nemoc-nenemoc, trvalý střet zájmů, absolutní moc, nikdy, nikdy neodstoupím, demonstrace, valící se další kauzy....
Ale jde mi v tomto předvánočním čase o jinou věc. Jsem rád, že jsem vyrůstal normálně. Neměli jsme sice nic moc, ale to vůbec nic nemění na mém šťastném mládí v těch báječných létech pod psa. Nikdo mne nikde neschovával, nikdo mne nikam neunášel, nikdo na mne účelově nepřepisoval majetky (taky nebylo co), nikdo mi nevybíral oddělené místo k žití, či jinou státní příslušnost. Nikdo mi neříkal, co kde mám říkat a jak mám vypovídat nebo, že si se mnou táta, kterého bych léta neviděl, přijel "nezištně " zahrát šachy. A tak vlastně život pokračoval dál, až dospěl do věku řekněme pokročilejšího. Ale vlastně výše uvedené věci pokračují dál. To, co bylo aplikováno v rodině na mě, aplikuji dál. Často se jako rodina stýkáme, můžeme všude jít, na procházku mezi lidi, do kina, do divadla, můžeme jet na chatu a opékat buřty s kamarády, jít fandit na fotbal a někdy se třeba trochu napít...A oslavit Vánoce, jak se má a jít na půlnoční…
Proto mne zajímá, zda tito lidé, pro něž moc a čerpání dotací jsou na prvním místě, žijí na hranici pravdy a lži, či spíše za ní, věčně mají nervy v kýblu, a to zejména, když mají máslo na hlavě, jsou terčem zájmu medií nebo dokonce demonstrací proti jejich osobě, mohou být vlastně doopravdy šťastni. Já si myslím, že ne. Nemohou už dělat normální věci a možná, že v letu všech konspirací a lží už na ně zapomněli. Kdo mne zná, tak ví, že nejsem zrovna idealista, ale s nimi bych nikdy neměnil! Ani kdyby mi dali všechny dotace a tryskáče, nikdy....
Přeji všem šťastné a veselé Vánoce.

Ladislav Linek,
1. místopředseda Strany soukromníků České republiky