Ivo Syřiště: Chceme cirkus bez zvířat?

20. Prosinec 2018

Jistě, v mnohých případech nutíme divoká zvířata k něčemu, co by asi v životě nedělala, mnohdy pod vlivem drezury, kdy zvíře má často hodnotu jenom prováděného kousku. Nechceme tedy cirkusy se zvířaty? Jasně – chceme cirkusy s lidmi. S těmi, kteří se chovají jako zvířata (v demokratických podmínkách). Na psychopatického šéfa nuceného proskakovat ohnivou obručí by se jistě stáli fronty, rovněž na zkorumpovaného politika nuceného vybírat vlastníma rukama z ohně horké brambory. No, to by byl teprve ten správný cirkus. Mořská panna nebo tancující medvěd už netáhnou. Tohle by byla změna. Po nějaké době bychom dotyčné propustili, nejsme přece sadisté, že jo. Ale ne dříve, než by si to odpracovali. Ale teď ještě ke zvířátkům, zmírňujme utrpení, kde to jen jde. Je ho na světě hodně, často je lidmi zaviněné, v přírodě zvířata také trpí, ne naší zásluhou, ale snažme se i to minimalizovat. Měřme však stejným metrem, drezírovaná zvířata vadí, kuřata a slepice v klecích, které nikdy neuvidí slunce, nevadí? Budou nám manažeři tvrdit, že každý centimetr plochy volnosti si zaplatíme ve vejci korunou padesát navíc? Nenechme si takovéto stupidity namluvit, lidský vztah nemusí být vůbec ekonomicky nákladný! Naopak, brutalita se časem prodražuje. Tím víc, čím víc devastuje terén, protože se řeže do podstaty. Snad na závěr, úplný zákaz by postihl i taková vystoupení jako Apassionata, kde s největší pravděpodobností k žádnému týrání nedocházelo. Koním byl vzdáván spíše hold, který si zasloužili, a lidem taky, za vzájemný ohled. Tak to má být. Pak nejsou potřeba administrativní opatření. Diváci by měli být citliví na to, kdy k týrání dochází a dotyčné vystoupení vypískat. Ve všech případech, to chce jen normální selský rozum a trochu citu. Věřím, že veřejné mínění u nás není ještě shromaždištěm krutosti.

PhDr. Ivo Syřiště, Ph.D.,
člen Strany soukromníků České republiky, pedagog